Projevy z prvomájové akce v Praze

5. 5. 2008 | přečteno: 4616x

Přinášíme Vám projevy řečníků zastupujících nejrůznější pronárodní uskupení, které zazněly 1. května na prvomájové akci uspořádané Dělnickou stranou a Svobodnou mládeží Praha.


Projev Tomáše Vandase, předsedy Dělnické strany




Vážení přátelé, vlastenci! 

Dovolte mi, abych vás pozdravil jménem Dělnické strany a poděkoval vám, že jste přijali naše pozvání na tuto akci. Zároveň zde vítám všechny přátele z nám blízkých organizací a hnutí, kteří nás přijeli podpořit.

Proč se dnes v tento den vlastně scházíme? Naším cílem je oslavit svátek práce a zároveň upozornit na všechny problémy, které trápí naší společnost. Nejsme jediní, kteří si tento den připomínají. Slaví komunisté, sociální demokraté, anarchisté a mnozí další. Komunisté tento den zdiskreditovali oslavami socialistického internacionalismu, sociální demokraté nám dnes a denně v poslaneckých lavicích dokazují, jakým způsobem si váží lidské práce, no a anarchisté, ti přeci nepracují vůbec, tak nechápu, co vlastně slaví.

Dovolím si tvrdit, že my, nacionalisté, s upřímností nám vlastní přistupujeme k tomuto dni s úctou a s láskou k našim předkům, kteří dokázali, že český národ byl pracovitý, soběstačný a dostatečně sebevědomý. Jsme jediní, kteří si váží našich historických kořenů a tradic, a chceme odkaz našich předků zachovat i pro další pokolení. Abychom však naše poslání naplnili, museli jsme se vydat na nelehkou cestou boje proti silnému nepříteli. Tento nepřítel, liberální režim halený do hávu demokracie a humanity, postupně rozežírá zdravé základy nejenom českého národa, ale celé Evropy. Parazité zaplavují naší zemi, chobotnice s černými chapadly rdousí naši krásnou, čistou, bílou vlast.

Před téměř devatenácti lety padl komunistický režim. Vidina na lepší uspořádání společnosti, na prosazování práva a spravedlnosti pro všechny bez rozdílu, vzala brzy za své. Bývalí estébáci a nomenklaturní aparátčíci převlékli bleskurychle kabáty a okamžitě se dali do služeb nového režimu. Bývalí disidenti si padli do náruče se svými vězniteli a společnými silami začali budovat kapitalismus 19. století. Přitom neopomněli na své kapsy, když zběsilým tempem rozkradli státní majetek. Privatizace znamenala drancování fungujících podniků, které skončily v rukou pochybných individuí, a ta za ně povětšinou nezaplatila ani korunu, nebo v rukou cizího kapitálu. Poctivá práce se stala terčem posměchu a opovržení. Tradiční hodnoty, znamenající základy fungování společnosti po celá staletí, začaly ustupovat do pozadí, slušný člověk byl zahnán do kouta.

Jaké jsou výsledky vlády liberálů, ať už tzv. levicových či pravicových? Doslova tristní. Vládnoucí garnitura má plná ústa demokracie, spravedlnosti, práva, ale skutečnost je jiná. Stejně jako v minulosti disponuje úzká vládnoucí elita téměř neomezenou mocí. Diktují nám své představy, upravují zákony, svým politikařením zcela znechutili občanům zájem o věci veřejné. A o to jim samozřejmě jde. Nechtějí, aby se lidé zajímali o politiku, aby využívali svého volebního práva, neboť by jim mohli narušit jejich plány. Zavlekli nás do vojenského paktu NATO a do Evropské unie, která se na hony vzdálila kdysi původnímu poslání. Hospodářskou spolupráci nahradila snaha o vytvoření jednoho evropského superstátu s jednou vládou a prezidentem. Strůjci nového světového řádu nechtějí samostatné a suverénní státy. To jim nevyhovuje. Chtějí poslušnou masu, jednolitou, stejně zabarvenou, jakousi multikulturní směsku bez vlastního názoru a myšlenky.

Od doby vzniku samostatné České republiky se zde vystřídalo mnoho vlád. Zažili jsme tzv. Klausovy vlády, panování Miloše Zemana, neviditelného Špidlu, upřímného socialistu Grosse, který nyní kupuje vily na Floridě, či Paroubka. Nyní nám vládne koaliční slepenec, jehož premiér je všechno možné, jen ne slušně vychovaný člověk. Všechny parlamentní strany, vyjma komunistů, kteří jsou stejně přítomni v jiných stranách, se podíleli na vládnutí naší země. Tato parlamentní banda zdevastovala a nadále devastuje naší společnost. Jde jí jen o privilegia, koryta, požitky. Starosti běžných občanů nikoho nezajímají. Nebo snad znáte někoho z té sebranky, že mu jde o blaho občanů? Já ne. A pokud ano, tak to čeští občané nejsou, spíše příslušníci katarské královské rodiny.

Vždyť si vezměte, kdo nám tady nyní vládne. Vláda České republiky v současném složení, to je přehlídka vskutku bizardních individuí. Stačí vyjmenovat některé z nich. Rakouský kníže Schwarzenberg, k jehož vystupování a mluvě si musíte vzít tlumočníka. Stejně tak k projevům jakési Džamily, jejíž jedinou náplní je, aby zákony podporovaly menšiny, přivandrovalce a sexuální úchylky. Dále zde máme odbornici na armádní problematiku Parkanovou, která nejraději zpívá oslavné proamerické písně, či Cyrila Svobodu, který by byl ministrem snad čehokoliv, jen aby si tu židličku udržel. Je to skutečná tragédie. Donedávna jsem si myslel, že nic horšího, než Špidlova nebo Grossova vláda nás nemůže potkat. Mýlil jsem se. To co nyní sedí v útrobách budovy Strakovy akademie, to je skutečná ostuda naší země. Vláda kolaborantů, jimž záleží jen na jich samých a na nikom jiném.

Jak jinak si máme vysvětlit tzv. reformu veřejných financí, kterou vláda prosadila? Tato reforma má jeden jediný cíl. Vytahat z kapes občanů další peníze do státní kasy, která byla rozkradena polistopadovou státní garniturou. Vezměte si například daňovou reformu. Vláda sice zavádí 15% daň z příjmu fyzických osob, tato je však nově odvozena z tzv. superhrubé mzdy, která zahrnuje i odvody zaměstnavatele na zdravotní a sociální pojištění. Což ve své postatě znamená, že tato daň bude de facto 23 procent a nikoliv 15. Rovněž dochází ke zvýšení DPH z 5 na 9% u velmi důležitých položek, jako je jídlo, služby, teplo, elektřina, voda, léky, zdravotnické pomůcky, dětské pleny atd., tedy všechny položky, bez nichž se žádná rodina v každodenním životě neobejde.

Další oblastí, které doznalo výrazných změn, je zdravotnictví. Doposud občané či podnikatelé platili zdravotní pojištění nejen ze své mzdy a výdělku, ale také zaměstnavatel odvádí za každého zaměstnance nemalou částku do státního rozpočtu. Na oplátku bylo zdravotnictví bezplatné, i když tento pojem byl do značné míry zavádějící, neboť lidé stejně platili drobné doplatky za nejrůznější léky. Nyní se zpoplatnila návštěva lékaře, za každou jednotlivou položku na receptu, za pobyt v nemocnici. Jako argument se často uvádí, že Češi chodí hodně k lékaři. Nevím jak kdo, ale já ve svém okolí neznám nikoho, kdo by jen tak z dlouhé chvíle chodil vysedávat do čekárny lékařské ordinace.

Na první pohled se může zdát pro někoho částka 30, 60 či 90 korun jako malá, nestojíc za pozornost. Ale jsou lidé, důchodci, rodiny s dětmi, pro které jde o výrazný zásah do rozpočtu. Těžko lze pochopit, když si někdo platí dvacet, třicet či čtyřicet let zdravotní pojištění a v pokročilejším věku se dostaví zdravotní potíže, že si pak musí znovu vše platit. Odmítáme, aby se zdraví občanů stalo předmětem kšeftování.  

Nebo si vezměte důchody a tzv. důchodovou reformu. Již dnes se hovoří o tom, že je nutné znovu navýšit hranici odchodu do důchodu na 65 let. Zatím. Za pár let to bude asi 70 let a postupně výše. Takže většina z nás si pořádného odpočinku za odpracovaná léta zřejmě neužije. Současný stav seniorů je tristní. Odchod na odpočinek v drtivé většině případů znamená radikální snížení životní úrovně. Ano, setkáváme se s názorem, aby si lidé od svých mladých let na důchod spořili. Ale víme, co bude za dvacet, třicet let? Kolik vůbec bude znamenat našetřená částka? Zda nějaký fond nebude vytunelován, jak je zde v polistopadové době oblíbenou činností. Takto přece nemůže stát přenášet odpovědnost, zbavovat se svých závazků vůči občanům, kteří celý život poctivě platili daně. Požadujeme zajištění důstojných podmínek pro naše seniory, chceme důchody ve výši 70% průměrného výdělku člověka.

Dělnická strana proti takovému odpadu, co dnes třímá otěže vládnutí, razantně vystupuje. I proto jsme si vysloužili nálepky jako rasisté, xenofobové, populisté a nejnověji neonacisté. Máme však k tomu, co se zde děje mlčet? Máme kývat souhlasně hlavami či utíkat do světa latinskoamerických telenovel? Máme nečinně sedět u televizních obrazovek, kde poskakují v záři reflektorů nejrůznější pseudohvězdy či vyvolené sociální pracovnice z E55? Máme přihlížet postupnému rozkladu naší vlasti a zániku kultury a tradičních hodnot? Říkám NE! To nebudeme. Budeme nekompromisně říkat pravdu, ať se to vládní garnituře líbí či nikoliv.

Budeme prosazovat náš program, jehož základní pilíře – národní, sociální a konzervativní – jsou podle našeho přesvědčení lékem na liberální nemoc, kterou je naše země nakažena. Odmítáme, aby se o nás rozhodovalo někde v Bruselu, ve stylu o nás bez nás. Nechceme, aby se naše země stala žumpou, v níž se budou hromadit imigranti ze všech koutů světa, kde veškeré výhody budou mít nepřizpůsobivé menšiny a poctivě pracující občan je bude dotovat ze své kapsy. Odmítáme neskutečné plýtvání peněz ze státní pokladny na vojenské mise, v nichž naši vojáci hájí americké zájmy. Nechceme být zatahováni do mocenských zájmů Washingtonu tím, že zde bude umístěna americká radarová základna a američtí vojáci. Sovětské vojáky jsme zažili, nechceme zde zažít ani americké.

Na podzim tohoto roku budeme mít šanci k prosazení našeho programu na krajské úrovni. Budeme kandidovat v krajských volbách, abychom získali své zástupce v krajích. Apeluji proto na vás všechny, abychom se společnými silami pokusili porazit tu zdánlivě neprostupnou zeď. Abychom udělali malou trhlinu, která postupně rozmělní celou strukturu a napomůže zřízení. Na shnilých základech nikdy nemůže stát nic navěky. Vy všichni buďte aktivisty, seznamujte občany ve svém okolí s naším programem, vysvětlujte skutečnou pravdu, že ne ti zlí extremisté, ale poctiví nacionalisté, chtějí změnu. Ale skutečnou, radikální, nikoliv kosmetickou.

Nic nás nezastaví. Ani výhrůžky, špinění, osočování. Jdeme proti proudu! Neohroženě za svým cílem. Za vítězstvím národní a sociální myšlenky! Vydržet a nevzdat se! Děkuji za pozornost.



Projev člena Slovenské pospolitosti




Kamaráti, na stráž!

Je prvý máj. Deň, kedy oslavujeme sviatok práce. Sviatok, ktorý má dlhoročnú tradíciu v našich krajinách. Sviatok, na ktorý ľudia vyjdú do ulíc, aby vyjadrili svoj názor. Aby oslávili to, čo je skutočne dôležité pre statočne pracujúceho človeka. A to je práca, prostriedok, ako dosiahnuť pokrok. No my sme však neprišli oslavovať. Nemáme dôvody na oslavu. My sme prišli vyjadriť odpor voči súčasnému politickému systému v našich krajinách. Systému, ktorý ničí hodnoty európskych národov. Prišli sme vyjadriť odpor voči zvrhlým a zlým svetonázorom.

Proti komunizmu! Pretože táto úchylná, ateistická a materialistická idea sa opäť začína prebúdzať. Boľševické sily začínajú rásť na Slovensku, ako aj v Českej republike. Na Slovensku to je marxistický SMER, v Čechách napríklad ČSSD. Zradcovia národa ukázali svoju pravú tvár. Táto idea ľudí klame a hlása rovnosť a slobodu. No na vlastnej koži sme okúsili, ako si politickí predchodcovia našich vlád predstavujú rovnosť a slobodu. Štyridsať rokov ju naši predkovia okusovali. Nie! My znova takéto príkorie nechceme! Nie! My už viac nebudeme znášať klamstvá, ktorými marxisti ohlupujú obyčajných ľudí! Možno si hovoríte, že sme mladí na to, aby sme poznali zločiny komunizmu. No ja vám vravím, že človek sa učí na vlastných chybách. Chyby, ktoré urobili naši predkovia, tie už viac nedopustíme! Nedopustíme návrat červeného diabla!

Proti kapitalizmu! Tento systém na rozdiel od komunizmu je neviditeľná totalita. Ľudí oslepuje vidinou slobody, no robí z nich otrokov peňazí. Tento systém rozdeľuje spoločnosť na vykorisťovaných a vykorisťovateľov, bohatých a chudobných, kedy jeden má veľa a druhý nič. Mladí ľudia si nemôžu zakladať rodiny. Bujnie korupcia, pretože všetko si človek môže kúpiť za peniaze. Len keď tie peniaze nemá, tak sa mu žije veľmi ťažko. Preto sa stávame rukojemníkmi bankárov, pretože na slušný život si treba požičať. Tejto nespravodlivosti sme dnes prišli povedať svoje nie. My, ktorým nie je osud našej krajiny ľahostajný.

Veľmi dobre vieme, komu vyhovujú tieto dva systémy. Kto z nich profituje. Kto sa najviac obohacuje na úkor pracujúcich. A kto ma záujem z nás spraviť stádo, ktoré je ochotné pre peniaze spraviť všetko. Sú to sionisti, komu najviac hrajú tieto systémy do karát. A tým, že bojujeme proti komunizmu a kapitalizmu, bojujeme rovnako proti sionizmu.

Nie, my nepotrebujeme takéto systémy, aby vládli nad našimi životmi. Nech si ich vytvárajú ich tvorcovia vo svojich krajinach. Tam nech si ich nechajú, v USA alebo Izraeli. Ale nie v našich krajoch. Tu si chceme žiť v pokoji my. Zarábať si na svoje živobytie bez toho, aby niekto žil z našeho potu. Chceme, aby sa vrátili časy, kedy mala práca skutočnú hodnotu. Dnes je manuálna práca považovaná za niečo podradné a odpudivé. No tí páni, čo sedia v parlamente by si mali vyskúšať ako sa žije z robotníckeho platu. Ako je ťažké vyžiť a uživiť aj rodinu. Nech si vyskúšajú, aké to je tvrdo pracovať a k tomu byť zrádzaný vlastnou vládou, ktorej dal dôveru. Treba, aby konečne ľudia precitli, kto za nich skutočne bojuje. Bojuje za chlieb pre nich. Nie páni z limuzín. Ani slobodomurárske lóže nie, aj keď sa hrajú na filantropov. Sme to my, európska nacionalistická mládež.

Spojili sme sily, aby sme povedali nie skaze europskych národov. Prišla doba, kedy nestačia len slová. Treba činy. Každý narodný aktivista si musí uvedomiť, že sila celku je postavená na sile jednotlivca. Preto sme prišli na toto zhromaždenie aj my, Slovenská pospolitosť, pretože nám nieje ľahostajný osud európskych národov. Je dôležité, aby európske národy spoločne pozdvihli vlajku národnej revolúcie a spoločne sa vydali na cestu. Ja verím, že práve v tento deň sme začali našu spoločnú púť. Cesta, ktorá vedie k európe suverennych, silných národov. Preto musíme hľadať to, čo máme spoločné, nie to, čo nás rozdeľuje. Spája nás spoločný nepriateľ – sionizmus. Spája nás spoločná krv. Tak nedovoľme, aby nás rozdelili!

Verní sebe, svorne napred!



Projev aktivistky svobodného slovenského odporu




Kamaráti, kamarátky,

tlak systému na pronárodných aktivistov a sympatizantov silnie z roka na rok. Niekoľko rokov po páde komunistického režimu by bežného človeka ani v najhoršom sne nenapadlo, že doba represii, policajného teroru a politických procesov sa raz vráti. Čím ďalej, tým viac sa systém snaží zabrániť prezentovaniu slobodných, pronárodných myšlienok.     
 
Štyridsať rokov sme blúdili v beznádeji, v červenej klietke kontrolovaní jedným z najhorších režimov v histórii ľudstva. Boľševik kázal, čo robiť, na čo sa smie myslieť, na čo nie, aká viera sa smie vyznávať, ako tráviť voľný čas, ako sa zabávať. Prostriedkami svojej propagandy otupoval a vymýval mozgy ľudu, mysliace bytosti menil v bezmocné stádo jahniat. Ak sa v ohrade medzi nimi predsa len našiel mysliaci tvor, túžiaci vyjsť z ohrady na slobodu, bol nemilosrdne zničený. Voči skutočným disidentom režim rozpútal štvavú kampaň. Nelikvidoval ich len fyzicky. Pomocou tajných služieb, médií a posluhovačov režimu, takéhoto človeka zdiskreditoval, pripravil ho o prácu, o rodinu, vylúčil ho z verejného života, bez možnosti návratu. Nepohodlným, politicky nekorektným, boli na zinscenovaných súdnych procesoch uvalené prísne tresty, slušný človek sa zrazu ocitol za mrežami, medzi najhoršími zločincami.

Ako vyzeral prvý máj pred rokom osemdesiatdeväť? To, ako sa má oslavovať sviatok práce, určil systém. Kto sa nesprával tak, ako si to systém želal,  kto sa opovážil osláviť tento deň inak, ako to systém povolil, pocítil tvrdé rany zo strany tyrana. Bolo to absurdné, príšerné, v slobodnom svete nepredstaviteľné a neakceptovateľné.

A ako to vyzerá dnes, v časoch údajnej slobody a demokracie?

Ak sa niekto rozhodne osláviť prvý máj inak, ako systému po vôli, ak robí niečo iné, čo by si systém želal, opäť pociťuje tvrdé rany zo strany režimu. Či už sú to fyzické údery policajných obuškov, ktoré mnohí z nás pocítili na vlastnej koži pri minuloročnom zhromaždení, keď prejav kvôli policajnému zásahu ani neodznel, alebo sú to často krát ešte tvrdšie rany, keď slobodní ľudia prídu o prácu, sú vylúčení zo škôl po návšteve ideopolície u zamestnávateľa, či dekana školy, ba dokonca sú väznení na základe rozsudkov politických procesov, ktoré sa znova dejú... Ak si myslíte, že prísť o prácu, či byť vylúčený zo školy len kvôli účasti na pokojnom, zákonne nahlásenom zhromaždení, alebo byť väznený za nesenie transparentu s politicky nekorektným nápisom, je možné len v časoch najhrubšej totality, máte pravdu. Ak ste si však mysleli, že tieto časy sú chvalabohu navždy pochované v temných útrobách minulosti spred roku osemdesiatdeväť, kruto sa mýlite.

Stačí sa rozhliadnuť sa okolo seba práve v tejto chvíli. Mladí ľudia, stávajúcimi sa svojimi názormi pre tento systém nepohodlnými, sú obklopení policajnými ťažkoodencami, monitorovaní policajtmi v civile, z oddelení, ktoré sú financované z našich daní, aby podnikali kroky voči ľuďom len preto, že myslia inak, ako systém káže.

Každý podobný prejav slobody a pronárodného myslenia je sprevádzaný lživou, dezinformačnou kampaňou, a mediálnym tlakom nielen na pronárodných aktivistov, ale aj na ich rodiny a priateľov.

Systém znova káže ľuďom, čo robiť, na čo sa smie myslieť, na čo nie, ktoré názory a viera sú akceptovateľné, ktoré nie... pomocou médií neustále otupuje a vymýva mozgy ľudí, a mysliace bytosti znova mení v bezmocné stádo jahniat, nahnané do ohrady režimu. Pronárodné myslenie sa stáva politicky nekorektným a takto mysliaceho jednotlivca systém prenasleduje, snaží sa ho zdiskreditovať, navždy vylúčiť zo spoločnosti, a ak si s ním ani tak nevie dať rady, uväzniť ho ako zločinca.

Opäť sa stávame otrokmi vo vlastnej zemi. Systém okolo nás pomaly, ale isto zaťahuje slučku a už dnes je takmer neskoro. Preto sa odpor stáva povinnosťou! Áno, z roka na rok sú policajné represie na našich zhromaždeniach silnejšie... ale aj napriek tomu je nás z roka na rok stále viac!  Od činov pronárodných aktivistov v tieni ulíc našich miest, bolestivo sa zabodávajúcich do tela systému, až po stále silnejší, slobodný hlas na demonštráciách, ktorý nemožno umlčať ani najtvrdším policajným zásahom, odpor stále silnie.

My sme tá energia, ktorá podnieti zmenu. My sme tá sila, ktorú nezlomí žiadna vláda. My sme ten hlas, ktorý nemožno umlčať! ODPOR!



Projev aktivisty za Autonomní nacionalisty




Kamarádi!

Mou ctí je přivítat Vás jménem Autonomních Nacionalistů. Děkuji za vaši účast v tento památný den. Každý kdo teď stojí zde přede mnou, ukazuje jasně, na jaké straně barikády je jeho místo. Naše barikáda stojí na lásce k národu a vlasti a na poctivé práci každého z nás.

Mnozí občané tímto dnem pohrdají. Je to prý svátek komunistický, zatížený minulostí. Nejlépe na něj zapomenout. Já říkám nezapomeňme! Tento svátek nám musí připomínat všechny hrdé předky, kteří pro sociální spravedlnost často pokládali oběti nejvyšší! Jejich boj ovoce přinesl. K vítězství nás bohužel nepřivedl.

Pak jsou tu tací, kteří se poctivé práci jen vysmívají a nás mají za hlupáky. Je živí něco jiného než poctivost. Povahou jsou paraziti a ještě tak omezení, že si to snad ani neuvědomují. Nezamýšlí se nad svojí prospěšností. Jejich jediným životním cílem je vlastní blahobyt. To je jedna z nejhorších nemocí naší západní civilizace. Bojujme proti parazitům! Tento den patří nám poctivým!

 V dnešní takzvané demokracii nemá poctivý pracující člověk na růžích ustláno. Je evidenčním číslem a nikdo si ho neváží. Je výrobní jednotkou, prostředkem k dosažení zisku. Nic víc! Bojujme proti takovému zacházení!

Tento den je nazýván svátkem práce. Má být oslavou všech slušných lidí, co svým životem povznášejí náš národ. Svýma rukama tvoří, svou myšlenkou pomáhají k lepšímu životu. Tento svátek musí být čím dál víc chápan jako den národní jednoty! Svorně se musíme postavit a čelit našemu společnému nepříteli.

 A kdo je oním nepřítelem? Vyvolení plutokrati a jejich chamtivost a touha po moci. Dříve se těmto kruhům říkalo židozednáři. Po jedné jimi placené a pro ně vyhrané válce jim říkejme třeba nadnárodní kapitalisté!

 Jsme pro ně póvl, vlastně víc dobytek než lidé! Jejich jméno se nesmí vyslovovat stejně jako jméno jejich boha. A jejich nástroje? To jsou finanční machinace obludných rozměrů, korumpování vlád, politických stran a státních institucí, účelové podporování neevropských imigrantů a multikulturní společnosti, zákony namísto spravedlnosti, teroristické praktiky a rozdmýchávání válek pro svoje sprosté sobecké světovládné zájmy.

Je mně zle, když si vzpomenu na to, co se v jejich jménu beztrestně páchá. A národy mlčí zrazeny vlastními elitami. Se sklopenou hlavou a rukama v okovech jsou vydány na pospas tomuto ztělesněnému zlu. Ale jsme tu my a třímáme v rukou pochodeň pravdy a prapor vítězství!

Ve šlépějích Jana Nerudy, Viktora Dyka, Karla Kryla a jiných velkých mužů. Bojujme slovem a bude-li třeba i zbraní za naše právo na svobodný národní stát a spravedlnost! Pravda a spravedlnost je nad zákon a revoluce je právem potlačovaných!

To, k čemu dnes v České republice, ale i jinde dochází, není nic jiného než nastolování dalšího nevolnictví. Burcujme proti němu, pomáhejme lidem pochopit. Chopme se budoucnosti, neztratíme víc než mizerný život!



Projev aktivistky RWU





Kamarádi a kamarádky!

Je 1. Máj, svátek práce. Stojíme zde opět, pevně a odhodlaně, bez ohledu na kordony policistů, které na nás vyslali vládnoucí okupanti. Čím více policistů a tajných agentů na nás posílají, tím více můžeme vidět, jak je tento režim vratký a prohnilý. Režim, který se bojí už i slova, názorů a myšlenek nacionální mládeže, je potápějící se lodí. Její kormidelníci jsou již nervózní. Burzy jim padají, je čas koupit nevratné letenky do Tel Avivu!

V panujícím režimu se již poctivá práce necení. Vyhrávají zloději, podvodníci a paraziti. Zatímco všichni Češi musí pracovat a platit vysoké daně, je tu skupina parazitů, kteří naše daně polykají po desítkách miliard. Všichni víme, kdo jsou tito paraziti a vídáme je denně v ulicích. Jiná skupina – asijští přistěhovalci neplatí daně vůbec a rychle bohatnou.

V čele okupačního režimu stojí pak ti, jejichž jméno se nesmí vyslovit. Opět všichni víme, co jsou zač. Nebo snad ne, kamarádi?!

Svůj režim nazývají demokracií. Co je to za shnilý režim, který pouští na svobodu katarské arabské pedofily?Co je to za režim, který otvírá hranice naší země a pouští do ní hordy přistěhovalců a černých drogových dealerů? Co je to za režim, který má tu drzost nazývat se demokracií a zavírat mladé lidi pro jejich názor a touhu po svobodě? Co je to za režim, který nutí české maminky s dětmi platit v nemocnicích, zatímco hordy přistěhovalců platit nemusejí?

Řekneme si otevřeně, kamarádi a kamarádky, co je zač tento režim. Je to odporná, shnilá a zkorumpovaná žumpa, kde peníze rozhodují a zákony platí jen pro někoho. Tento režim projídá naši budoucnost. Přichází čas se osvobodit od okupace!

Ano, svoboda je to, po čem všichni nejvíce toužíme! Chceme svobodně říkat a křičet, co si myslíme, chceme říkat a křičet pravdu, které se tento režim tolik bojí. My jsme ti, kteří jsou hlasem národa a lidu! – My jsme národ! My jsme lid! My jsme svoboda!

To si vládnoucí okupanti dobře uvědomují, proto ta šikana a represe. Podívejte se kolem nás, poslali na nás stovky policistů, včetně tajných agentů. Co je to za zkorumpovaný režim, který se bojí názorů a myšlenek mladých lidí? Na dnešním setkání nedošlo a nedojde k žádnému násilí, přesto na nás soudruzi poslali policii. Dostali jsme se už tak daleko, že právě v tomto okamžiků čeká horda tajných policistů okolo nás na jediné slovo nebo záminku, aby mohla naší pokojnou akci ukončit. Jediné zakázané slovo nebo myšlenku! Tam až dospěla naše okupační demokracie.

Jestlipak si stovky policistů kolem nás uvědomují, jaký režim chrání? Stejné peníze by si mohli vydělat i s čistým svědomím. Uvědomují si, že jejich děti a vnuci už nebudou chodit do českých škol, ale do multi-kulti vzdělávacích center k vymývání mozků? Páni policisté, vidíte opravdu budoucnost svých dětí v multikulturním kotli plným přistěhovalců? Víte, že vaše děti a vnuci budou muset tvrdě pracovat do úmoru, aby uživily miliony přistěhovalců? Vy, okolo nás v černých kombinézách a s odznaky, víte, že Schengen je brána přistěhovalcům otevřená dokořán?

Za hradbou policistů číhá i prominentní režimní cenzor, který neváhá za mrzkou odměnu dávat záminku k šikanování a zavírání svobodných mladých lidí! Známe ho všichni, jmenuje se Miroslav Mareš. Hanba mu! Dnes mu však neuděláme radost. Neuvidí symboly svobody evropských národů, neuslyší ani neuvidí to, čeho se jeho šéfové a vládci režimu tolik bojí. Bojí se touhy po svobodě, svobodě pro všechny evropské národy.

Kamarádi a kamarádky, jsme symbolem počátku nové doby! Jsme nadějí Evropy a naše odvaha a odhodlání nahání okupantům husí kůži. Náš odpor proti ničení Evropy, totalitě a útlaku sílí! Svobodný odpor! Kamarádi a kamarádky, ODPOR!



Projev aktivisty svobodného německého hnutí odporu
(český překlad)




Kamarádky a kamarádi evropského odporu!

Nejprve bych rád poděkoval za vaši pohostinnost a kvalitní spolupráci, kterou jsme navázali již před několika měsíci.

Je potěšující vidět, jak se formuje odpor v Evropě a jak roste naše činnost – nejen přes internet, ale také v opravdovém životě.

Vůle a odhodlanost představuje nezbytnost k vytvoření evropského odporu, stejně jako uplatnění těchto postojů v běžném životě – přinejmenším k tomu, abychom mohli čelit nadcházejícímu nebezpečí.

Tyto hrozby se vyskytují v dnešní době bez ohlášení, ale nejsou o nic méně vážné než ty v minulosti. Pokud si je neuvědomíme a nepostavíme se k nim čelem, budou předznamenávat konec staré Evropy. Tímto chci vypíchnout například plánované členství Turecka v Evropské unii. Ačkoliv se zde tito kulturně a rasově odlišní lidé usazují pozvolna, tak tento proces nepředstavuje menší nebezpečí než nájezdy Turků na Evropu v 17. století. Tehdy v dobách ohrožení evropský lid držel pospolu a vytvořil štít proti islámské agresi čítající 350 tisíc osmanských válečníků, a to před vídeňskými branami v roce 1683!

V dnešní době se neprojednává pouze členství Turecka, ale také členství Izraele v Evropské Unii. Co by značil vstup Izraelem do EU v případě militantního útoku proti arabským národům, je zjevné. Evropští politici by byli nuceni stát bok po boku Izraele a evropský lid by byl uvržen do celosvětové, s nejvyšší pravděpodobností neregulovatelné, atomové války.

NE sionisty okupované Evropské Unii! ANO Evropě!

Protievropské síly pokračují ve snaze rozdělit evropský lid, stejně jako o to usilovali několik desítek let předtím. Mnoho evropských politiků a lobbyistů se stále snaží, protože dobře ví, že menší národní revoluce nemají v dnešní době příliš vyhlídek na úspěch. Taktéž velmi dobře vědí, že společný evropský odpor by znamenal konec jejich moci. Také velmi dobře předpokládají, že pokud se Evropané zformují dle odkazu své společné evropské kultury, historie a uvědomí si své společné kořeny, pošleme je zpět tam, odkud začali podkopávat naši soudržnost – do přední Asie.

 Když se Německo před 75 lety osvobodilo od sil mezinárodního finančního kapitálu, netrvalo dlouho a stejné instituce a lobbyisti, kteří dnes chtějí rozdělit Evropu, vyhlásili Německu válku. Chtějí udělat vše proto, aby znovu poštvali evropské národy proti sobě, aby zabránili vytvoření jednotné evropské koalice proti nepřátelským imperialistickým snahám ze západu a východu!

Ale i přesto tu ještě jsou stovky tisíc žen a mužů, kteří sebou nenechávají manipulovat prostřednictvím v uvozovkách svých politiků a kteří si jsou vědomi svého společného původu, kultury a historie. Mnoho tisíc kamarádů z nacionalistických spolků bojovalo ve významných bitvách na mnoha evropských frontách. Nebojovali kvůli životu v luxusu ani kvůli domnělým výhodám moderního světa. Následovali pouze příkaz svědomí a hlas krve. Všichni z nich riskovali své životy pro to, co nás již stovky let neoddělitelně spojuje, naše společné dědictví. Mnoho z nich položilo život za to, co nás již tisíce let spojuje a co je budoucností naších děti – za Evropu!

Cesta k vítězství nad Sinajem je Evropa! A i když se dnes cizí mocí ovládaná Evropa vyvíjí v obrovský kontinent teroru, stále je naší nadějí a poslední šancí. A i přes formování mocného policejního eurostátu, tu stále existuje evropský odpor! Evropský odpor je odpovědí na euroteror! Bojujte proti sionistům okupujícím vládu v každé evropské zemi!!

Evropo, povstaň!



Projev aktivisty svobodného českého hnutí odporu




Přátelé,

je mi velikou ctí, že zde vznikl prostor pro názor celospolečenského svobodného odporu, který, když se podívám před sebe na vás, roste a dobývá čím dál více úspěchů! Je velice dobré, že i mi zde v českých zemích jsem schopni vytvářet kvalitní opozici kapitalistickému Systému, je velice dobré, že zde vzniká nový prostor pro budování sociální a národní celoevropské opozice! Jsme svobodní, to budeme moci jednou společně říkat, to bude náš společný výsledek našeho aktivismu, to bude naše odměna za léta odříkání, systémových perzekucí, za obětování sama sebe vyšší myšlence! To nás, přátele, čeká na konci naší politické cesty, je to svoboda!

V našich zemích se usídlil zlořád, který svou humánní maskou jakési demokracie, jejíž jméno tak zprznil a degradoval na politicky promiskuitní parlamentní hnus, ničí vše, co má jen kousek puncu kapitálu a je mu v tu chvíli jedno, zda jde i o životy obyčejných lidí. Systém postavený na autoritě peněz je od základu špatný! Lidská společnost stojí přece za více, než peníze a dekadenci! Jediná a tudíž i ta správná cesta, jak společnost a jí vytvořený stát nejlépe řídit je forma sociální a národní politiky! Uchovávat si své tradice, těžit ze svých schopností nejen pro materiální uspokojení, ale též pro duchovní rozkvět evropského pokolení! A pokud někdo tvrdí, že slova sociální a národní jsou zárukou kvality potom mi nezbývá nic jiného než souhlasit, ale pokud někdo další bude tvrdit, že je to trestné, pak mu je nutno odpovědět, že hlas lidu se nedá umlčet žádnými prostředky, neboť odpor, svobodný odpor, se nedá zakázat!

Často se setkáváme s pesimistickými názory, že naše aktivita je již marná a že úspěchu se již není možno dočkat! Takový člověk patří již mezi dávno poražené, který již přestal věřit ve své schopnosti a v to, co dělá! Naše společné setkávání má obrovský smysl, ukazujeme, že jsme odhodláni bojovat za svá práva, že jsme schopni stát čelem proti perzekucím, které nám daná práva mají znechutit a odradit nás od jejich chuti naplnění! Kam až musel zajít takový Izrael, aby se svých práv dočkal? Kam až musela pokleknout demokracie, aby ji právo sionistů překročilo a aby se Izrael dočkal pocitu zadostiučinění! Onen poklek demokracie o něčem svědčí, zatímco nám je v jejím jménu před nás stavěna vysoká demokratická zeď, jiným se tato zeď mění v práh do zaslíbeného domova!

V čem jsme jiní než sionisté? V čem jsme jiní, že nás označují za extrémisty? Kdo je extrémista? Kdo určuje to, kdo dostane nálepku extrémisty a tím i mediální odsouzení a opovrhování! Je to Systém, který svými sympatiemi ke kapitalismu a sionismu šlape po všem, co se jen vymyká vylhanému veřejnému mínění! My hlásáme pravdu a jsme to také my, kdo ukazuje na ty, kteří lžou a podvádějí. Stačí se ohlédnout rok dozadu.

Jistě si stále pamatujete „oslavu“ svátku práce z roku 2007, kdy se velká většina z vás snažila pokojně projít moravskou metropolí. V Brně jsme pak byli svědky něčeho zcela nevídaného, ale zdaleka ne nepředvídatelného. Policie vodními děly a obušky rozehnala účastníky pokojné akce, jen aby zabránila veřejné prezentaci Systému nepohodlných myšlenek. To, jak moc se „demokracie“ svobodného myšlení obává, podtrhla dalšími brutálními policejními zákroky, jako například v listopadu minulého roku (Protest proti české účasti na okupaci Iráku) a všemožnými zcela protiprávními rozhodnutími magistrátů ať už v Praze nebo Plzni. Situace se neustále vyhrocuje a tlak, který Systém vyvíjí na představitele svobodných idejí, roste. Ten tlak pociťuje jistě každý z vás! A právě tato skutečnost je velmi vážným důvodem pro osobní i skupinový aktivismus a velmi vážným důvodem, který přivedl každého z vás na dnešní akci!  Jste to právě vy, kdo jsou páteří celospolečenského svobodného odporu!

Žádný zákon nemůže zakazovat pravdu! Žádný zákon nemůže zakazovat svobodu! My máme morální právo, proto jakékoliv spekulace o trestnosti jsou zbytečné a uměle vytvořené představiteli Systému, kteří jsou schopni zradit svůj národ a přitom se ohánět seberoztrháním pro obyčejné lidi!

Je již třetí milénium a my musíme ještě odhodlaněji stát čelem proti nesvobodě a proti totalitnímu systému. Musíme snášet represe pro-USraelských zaprodanců. Je zde někdo, komu se nelíbí naše chuť po svobodném myšlení, po svobodném chování, je zde někdo, komu se nelíbí naše chuť po svobodě! Musíme vytvářet snahy k projevení ODPORU a tím si zajistit právo na svůj život.  Proto do té doby, dokud bude slyšet právě náš společný hlas svobodného ODPORU, bude i naděje na vítězství oslavující naši svobodu! Proto, přátele, společně skandujme svobodný ODPOR a dejme tak slyšet našim oponentům, že tu jsme a že rosteme.

ODPOR!

_______________________________________________________________________

S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y:

> Reportáž z pražské prvomájové akce

autor: Redakce | tisk | zpět