My, šiřitelé protizákonných informací

18. 10. 2006 | přečteno: 6651x

Asi málokdo ze zdejších čtenářů bude oponovat faktu, že čelíme stále silnější a dogmatičtější mediální propagandě. Lidé tahající za nitky systému si jsou vědomi toho, že informace je síla – proto jsme pod útokem mediálního brainwashingu na straně jedné, proto jsme pod útlakem ideopolicie na straně druhé. Bojovat proti černým překupníkům drog, cikánským kapsářům nebo ruskojazyčným mafiím, to se dnes nenosí. Bylo by to xenofobní a rasistické. Novodobou pracovní náplní policie je bránit šíření „protizákonných informací“. Ano, čtete dobře. Tímto výrazem se operuje přímo v oficiální zprávě ministerstva vnitra (zde). Ochrana občanů před zločinnými myšlenkami a protizákonnými informacemi je naprostou policejní prioritou. Žijeme přece v demokracii.

Šíření „protizákonných informací“ se však dá v dnešních podmínkách zabránit jen velice těžko. V totalizující se západní společnosti plní internet funkci samizdatu. Dobrým příkladem je 11. září 2001. Internet je plný dokumentů, analýz, filmů a řady dalších materiálů, stojících v opozici mainstreamovým médiím a jejich „pravdám“. A tak si na jedné straně můžeme v MF DNES přečíst článek s vše říkajícím titulkem „Lživých teorií o 11. září přibývá“, obsahující podtitulek „jsou jako popírači holocaustu“ (mimochodem, velmi vtipné a trefné, kdyby se autor článku snažil o ironii vědomě, nemohlo se mu to povést lépe), z něhož se po věcné stránce nedozvíme nic. Autor pouze papouškuje dávno vyvrácená tvrzení a bezmála hystericky útočí na všechny, kdo si dovolí tvrdit, že bílá je bílá a černá je černá. Žádné otázky, žádné pochybnosti. Vše je  průzračně čisté a jasné.

Jenže pak je tu druhá strana – internet, kde si lze najít velmi propracované a sofistikované materiály, jako je například film Loose Change (ke stažení zde, titulky zde). Na první pohled jsou tedy síly vyrovnané – existuje přístup k informacím z obou stran. Přesto profilace názorů velké většiny lidí stále odpovídá tomu, jak je formují média. Otázka zní proč.

Lidé jsou – samozřejmě aniž by si to uvědomovali – pod vlivem oficiální propagandy z celé řady důvodů, z nichž bych vypíchnul dva zásadní.

Prvním důvodem je dostupnost informací. Ne každý má přístup k internetu a ne každý, kdo přístup má, je ochoten aktivně vyhledávat konkrétní informace. Lépe řečeno, takto „aktivních“ jedinců je minimum. Jednoduchost a nekomplikovanost přímého sdělení prostřednictvím televizní obrazovky milionům diváků se nemůže s tisíci nebo desítkami tisíc příjemců „samizdatových informací“ srovnávat.

Dalším důvodem je to, že někteří lidé nepřijmou ani evidentní fakta. Ne na základě toho, že by je dokázali vyvrátit nebo s nimi polemizovat. Setkal jsem se s tím, že někteří lidé prohlásí, že takový film jde upravit na počítači, je to nesmysl atd. Je to blbost, proč by to dělali, to se přece nemohlo stát a tečka. Tak si prostě a jednoduše chrání svůj názor, který si už na základě mediální masáže vytvořili, respektive jim byl vytvořen. Nekladou si otázky ohledně souvislostí a faktů, jako jsou nestandardní finanční manipulace s akciemi leteckých společností, jako je praktická nemožnost telefonovat z letícího letadla atd. Tyto otázky si nekladou a ani si je klást nechtějí, protože by vedly nejen k dalším, pro ně podobně nepříjemným otázkám, ale ve svém důsledku by to mohlo otřást celým jejich dosavadním pohledem na svět.

Přišli by o to, co se učili ve škole, co vidí každý den v TV, co čtou v novinách, čemu věří a byli naučeni věřit. Člověk chce mít své dané jistoty a jednoduché pravdy. Nechce všechno zkoumat a prověřovat, protože to stojí příliš času a námahy. Člověk dnešní doby chce pouze konzumovat hotové informace. Na tom stojí celý princip mediálního vymývání mozků a pořadů typu Střepiny, nesoucích prapor New World Order v první linii.

Pokud si lidé jednou připustí, že jim politici a média několik let otevřeně lhali o 11. září, kde mají jistotu, že podobně vylhané nejsou i další dnešní dogmatické, nezpochybnitelné pravdy? Co kdyby zjistili, že holocaust je podvod, co kdyby zjistili, kdo jim skutečně vládne, kdo ovládá média, kdo stál za komunismem, na jakých principech doopravdy funguje tisíckrát denně oslavovaná „demokracie“ a spoustu dalších věcí?

Jejich život by se rozhodně změnil, protože by přišli o svou jistotu jednoduchého vidění světa a konzumace pravd, které jim už někdo dopředu připravil a předžvýkal do tak stravitelné podoby, aby jimi nemuseli nijak zatěžovat mozek. Toto spousta lidí podvědomě cítí a vnímá. Proto se někteří zuřivě brání nejen přijmout jistá fakta, ale vůbec se jimi zabývat. Proto je systém pomocí svých policejních slouhů chrání před „protizákonnými informacemi“. Není to jejich boj proti pravdě, je to jejich boj za vlastní pohodlí a pocit jistoty, byť je to jistota iluzorní, spočívající na lži.

Můžeme jim však tento postoj zazlívat nebo vyčítat? Potřebujeme vlastně, aby pravdu znaly a pochopily masy? Já myslím, že ne. My potřebujeme především udržovat a rozvíjet pravdu pro ty, kteří jsou ochotní naslouchat, pro pravdu pracovat, obětovat se a udržovat plamínek ve tmě. Ano, nás dnešních disidentů šířících pravdu (nejen) přes „samizdatový“ internet je nepochybně víc než v dobách, kdy se pravda šířila přes samizdat tištěný. Nepopiratelně nás přibývá a bude nás stále víc. I tak však budeme vždy v menšině.

Měnit dogmata, to není záležitost hloupých a líných mas. Je to záležitost (relativní) hrstky odhodlaných jedinců ochotných obětovat vše. Je to záležitost jedinců, kteří se nedají koupit ani zlomit. Je to záležitost těch, kteří věří, že přijde ten den, kdy nás pravda osvobodí.

autor: Sedlis-Diehard | tisk | zpět